KrCoolDen - 4. díl

*úterý, 18. ledna 2011*

V práci obvyklá pohoda.

Ze které mě vyrušil jen venčící telefon od Kristýny s jobovkama, co všechno doma Šestej rozkousal a zdemoloval.... Já se z něj picnu. Olepim mu tlamu gaffa páskou a zavřu ho na záchod.

* Jon Krakauer – Peklo blízko nebe *

V mládí jsem měl období kdy jsem horolezecký knížky dost hltal. Ale tahle je asi nejlepší jakou jsem kdy četl. Jon Krakauer je nejen dobrý spisovatel, (viz kniha Into the Wild/Útěk do divočiny), ale také špičkový horolezec. Dokáže tedy o tomto sportu, respektive vášni, či posedlosti, psát opravdu zasvěceně. A navíc takzvaně na vlastní kůži a že o ní také Krakauerovi v této knize jde.

Je to taky asi nejdrsnější horolezecká kniha, jakou jsem četl. Krakauer v knize popisuje svou výpravu na Everest. Které se účastnil jako dopisovatel časopisu Outside, aby napsal o fenoménu komerčních klientských výstupů. Kdy špičkový horolezci, coby horští vůdcové organizujou expedice na Mt. Everest, kam se snaží dostat "platící" klienty, kteří často nejsou příliš zdatní horolezci. Jon Krakauer je tedy v této expedici  v dvojí roli, jednak jako novinář-zpravodaj  a pak tedy vlastně taky jako "klient".

Krakauer dokáže o výstupu psát naprosto strhujícím způsobem, zasvěceně, bez sentimentu a heroizujících klišé. Při výstupu souhrou náhod, sérií drobných chyb a nepřízní počasí, dojde ke kruté tragédii, při které zahyne 9 horolezců. A to jak "klientů", tak zkušených horských vůdců. Krakauer se ve své knize snaží tuto tragédii zrekonstruovat. A daří se mu to velice sugestivně a otevřeně. A zároveň i tvrdě sám k sobě. Rozhodně to není žádná sebeobhajoba, ale snaží se poctivě vylíčit i svoje chyby a podíl na tragédii. I přiblížit vlastní zkušenost, jak v "zóně smrti" osmitisícové nadmořské výšce, ovlivňuje nedostatek kyslíku chování a myšlení. Respektive, jak u mnohých, včetně jeho samého, vede nedostatek kyslíku k neschopnosti správných logických úvah a racionálnímu chování. I to že vztahy mezi horolezci můžou být někdy hodně drsné, z tepla a bezpečí obýváku nepochopitelné.

Jon Krakauer se také poctivě a zasvěceně, (protože je sám horolezcem a mluví i sám o sobě), filozoficky zamýšlí nad fenoménem, či posedlostí, kterým se "dobývání" vrcholů stalo.

Což hodně výstižně, dávno před totální "fetišizací" a "komercionalizací" vysokohorského dobyvatelství,  a sbírání "vrcholových trofejí", formuloval i John Ruskin (1819 – 1900) na jehož slova jsem narazil právě po dočtení této knihy, v ekologickém časopise 7.Generace:

"Horolezci svou touhou po výkonu a hlučností opovrhli všemi hlubokými a posvátnými dojmy z přírodní scenérie a z katedrál Země  učinili dostihová závodiště. Konání horolezců je šplháním na namydlená bidla v medvědí kleci a pýcha nad dobytím vrcholů je škytavkou sebeuspokojení."

Z filmového deníčku:

* Zavraždění Trockého (Assassination of Trotsky) * / f – Velká Británie, 1972/ r.:  Joseph Losey

No, je to sice hvězdně obsazený film. Vraha Trockého hraje Alain Delon a Trockého sekretářku, (a zároveň milenku vraha Jacksona), hraje Romy Schneiderová. Samotného Lva Trockého pak Richard Burton, (zapamatovatelný například z orwellovské adaptace 1984). Ale bohužel film je dost suchopárný a né zcela využívající potenciálu tohoto příběhu. Sice se snaží film přiblížit vnitřní boj atentátníka odhodlávajícího se k vraždě. Dobrá je i kamera. Ale celkově tento film, né uplně funguje a vyznívá spíš jako dobová ilustrace. Jako výuka revolučního dějepisu dobrý, ale jako filmový zážitek neuchvacující.

A tak tedy ještě "funny fotečku na dobrou noc", tentokrát něco pro holky, abych nebyl obviněn z jednostranného sexismu...

"Je libo umýt okýnko, nebo zpětné zrcátko?":

linkuj.cz vybrali.sme.sk