KrCoolDen - 4. díl

*sobota, 8. ledna 2011*

Šestýho jsem doma našel opět provinile přikrčeného... No tak se ukaž co si zase proved.... Aha, rozkousaná odměrka na granule a hřeben. No tak to není až tak hrozný...

Víc mě naštval, když pak po vyblbnutí na Paruce, kdy sem mu poctivě házel míček, až mě ruka bolela, podezřele zašmejdil u východu z bunkro-klubu. No přeci by se nikdo nevysral rovnou tady před vchodem, uklidňoval jsem se... Ale jo, najdou se takový... Sakra Šestej, já z tebe to hovnožroutství vymlátím. Pedagogicky jsem ho seřezal vodítkem a odvekl ho domů, kde jsem mu opět vydrhnul tlamu zubní pastou.

Sníh už prudce mizí a na Paruce se vytvořila hezká –

"Čvacht way":

Následně jsem si nelehl k němu dolů, (ještě by se ke mě lísal hovnožrout), ale zalez si nahoru do patra. No ale probral mě kňučením, už asi pod třech hodinách. Tak jsem tedy po chvíli podlehl tomuto nátlaku a vzal ho ven. Tam se "vybobkoval" celkem čtyřikrát – inu z čeho to asi má?  Ale nebylo to nějak dramaticky tekutý. Vzadu za kopcem jsme se potkali s Barbuchou a Aňou a jejich páníčkama. A tak "vostří" psí kamarádi, aspoň Šestýho trochu prohnali. Barbucha měl na zadních nohách slušivé botky, které mu Lada ušila.

"Setkání s Áňou a Barbuchou":

Cestou domu jsem se stavil v All Bertovi, že Šestýmu koupím mrkev, (jakože na potlačení průjmu). Ale byly tam tak strašný fronty u (celkem dvou) pokladen, a Šestej venku navíc štěkal, že jsem to vzdal. Jen jsem zaslechl, jak důchodkyni, která se dožadovala otevření další pokladny, uštvaná prodavačka odpovídá: "Nejsou lidi, za ty prachy to nechce nikdo dělat...". No jo, no, to jsou ty nadnárodní řetězce – otrocké řetězy brutálně vykořisťujícího kapitalismu.

Při malých domácích meditacích jsem si dočetl:

* Bohuslav Vaněk-Úvalský – Poslední bourbon *

Je to takový to klasický lehký čtení. Sestavený převážně z autobiograficky hospodských historek. Né zcela úspěšného knižního nakladatele. Je to tak trochu v haklovském duchu. A jelikož mám Hakla dost rád, tak jsem si i v Úvalském, který se jmenuje Vaněk, početl s velkou chutí. Vaněk aka Úvalský je navíc docela dost originálně vtipnej. Srší originálníma hříčkama se slovy a průpovídkama.

A atraktivitu knihy ještě připepřuje, (či přisoluje, nebo přislazuje?), to, že jsou zde lehce kryptovány skutečné postavy našeho literárního světa a jeho okolí. Pro mě to bylo obzvlášť kuriózní, že Vaňkův (a Úvalského) hlavním parťákem v knize je Szpuszva, nápadně připomínající mého nejmenovaného "facebookového kamaráda" Romana Szp.  Inu není to nijak hluboce převratná literatura, ale já jsem si to přečetl s velkou chutí, (na rozdíl třeba od kriticky opěvované Javorovy Sestřenice) a na mnoha místech jsem se upřímně rozesmál.

Já jsem knihu četl v obalu zobrazeném výše, ale existuje i jiná –

"Atraktivnější verze obalu":

linkuj.cz vybrali.sme.sk