KrCoolDen - 4. díl

*neděle, 2. ledna 2011*

Včera večer mě Marťa překvapila informací, že dnes je teprve neděle a né pondělí. No tak to tedy nebudu nic dělat, když je ta ne-děle.

V bedně jsem lehce počouhal kuriózní hokej pod otevřeným nebem – Pardubice – Brno 4:2. Mě na této open-air show nadchlo zejména to, že na ledě bylo podstatně méně reklam, než je na ledě v českých halách. A i ty v první třetině brzy zapadaly sněhem, protože hustě sněžilo.

"Hokej pod sněžným nebem":

Dokonce se uvažovalo o přerušení zápasu a udělání rolby uprostřed třetiny. Sněžení asi vyhovovalo víc Brnu, které šlo do vedení 2:0. Ale když se v dalších třetinách vyčasilo, tak to Perníci otočili na 4:2. Akce nakonec neskončila uplným diváckým úspěchem. Vyprodáno nebylo a rekord se nepřekonal. Ale upřímně řečeno – lístky byly hodně drahé od cca pětikila, až po tisíce (?!?). A pak taky z pohledu televizních kamer bylo patrné, že na některých tribunách jsou diváci tak daleko, že z toho hokeje moc nemají.

Z knižního deníčku:

* Cormac McCarthy – Všichni krásní koně *

Cormakova kniha má všechny atributy "kovbojky": mladí muži v sedlech, koně, cesta (útěk?) do Mexika, kovbojské klobouky, střílečky, honičky, krocení koní...

Ale přeci jen to tak úplně kovbojka není, nebo řekněme alternativní kovbojka. McCarthy tohle provařené téma "lehčího žánru" podává výsostným stylem "velké literatury", a je to velice zajímavé čtení. Dokáže dlouho čtenáře udržet v nejasně chvějivé nejistotě, aby pak děj prudce vygradoval. A přestože ty atributy, které kniha obsahuje, jsou až kýčovitě brakové, (nerovná láska, střílečky, útěky, souboje na nože), tak výsledným tvarem je autentická literatura. Skrz kterou občas problesknou i hlubší myšlenky. (Kovbojský) klobouk k dolů Cormacku, jsem zvědav na tvé další knihy.

A ještě pár citátků:

"Hezkej kůň je jako hezká ženská. Vždycky je s nima víc starostí, než za kolik skutečně stojej. Chlap potřebuje akorát, aby to posloužilo svýmu účelu."

"Pozor, rytíři. Nad rozum není horší obludy."

"Nakonec nás život všechny vyléčí ze sentimentality. A koho nevyléčí život, toho vyléčí smrt".

"Svět dokáže dost bezohledně určovat hranice mezi snem a skutečností, dokonce i v případech, kdy my to neumíme".

"Která země je tedy tvoje?"

"Nevím, nevím kde je. Nemám ponětí co se to se zeměma děje."

Večer jsme v parčíku u All Berta potakali jednoho mladšího týpka s pitbullem. Se kterým si Šestej celkem poblbl a já s jeho páníčkem pokecal, ale nakonec se z něj vyklubal primitivní rasista. Čímž naplnil klišé o lidech, kteří si pořizují bojové psy.

No a jako dnešní "crazy fotka na dobrou noc" – ukázka toho, jak to vypadá:

"20 let po Sametové revoluci":

linkuj.cz vybrali.sme.sk